Těžiště své práce jsem našla v psychologii a psychoterapii, přesto mne 5 let studia českého jazyka a literatury, stejně tak pedagogiky dohnaly jak bumerang…

Lásku k dětem a knihám v sobě nezapřu 🙂     Lucie

Centrum Hladina podporuje knihovnu města Roztoky, spolupracuje se školami a neziskovým sektorem, který umí tyto oblasti propojit. Například supervidujeme pro Novou školu, která mimo jiné vede projekt doučování v knihovnách.

Rozhovor s Mgr. et Mgr. Lucií Čelikovskou:
otištěný v Týden.cz na téma Jak dostat děti ke knize? dne 07.02.2018

 

Jak dostat děti ke knize? Předčítejte jim a choďte do knihovny

07.02.2018 05:30 Rozhovor

„Čtení rozvíjí u dětí představivost, podporuje tvořivost a v jistém smyslu je to i hra,“ uvedla psycholožka a vedoucí organizace Centrum Hladina Lucie Čelikovská. Potvrdila, že rostoucí zájem o knihy u dětí pozoruje, důležité však je, aby ho podporovali i rodiče.

 

Nedávný průzkum Národní knihovny ČR a agentury Nielsen Admosphere ukázal, že v posledních pěti letech vzrostl počet dětí, které rády čtou. Čím si tento nárůst vysvětlujete?

Vysvětlení bych hledala ve změně doby.

Jestliže před čtvrtstoletím bylo hlavní otázkou získání a dostupnost informací, dnes skrze pokročilé technologie jsme pod dennodenním atakem nepřeberného množství informací. Důležité je pak umět s informacemi pracovat a zpracovávat je a umět najít priority. Práce s textem je jedním ze základních nástrojů, jak se naučit s informacemi zacházet. Hlavní podmínkou je text přečíst. To s sebou přináší apel na změnu postoje i ve výchově a vzdělávání dětí v rodině i ve škole, na posilování kladného vztahu ke čtení nejen u dětí, ale i u dospělých. A já pozoruji, že k té změně opravdu dochází.

Proč je čtení pro děti důležité?

Čtení rozvíjí jejich představivost, svět fantazie, podporuje tvořivost a je to v jistém smyslu hra. Žene to děti dál, víří jejich myšlenky a nutí je třídit a zpracovávat nové informace. Nemusí se však jednat striktně o knihy, ale může to být třeba komiks, který jim ukáže jiný způsob myšlení, pohled na svět, způsob zacházení se slovy nebo také odlišný způsob obsahového vyjádření. I čtením si člověk třídí svůj vkus, ujasňuje si své preference, co se mu líbí, co ne. Vede ho to k vědomé volbě.

Co má na rozvoj čtení u dětí největší vliv?

Nejjednodušší a první způsob, jak se člověk, a tedy i dítě učí, je nápodoba. Pokud dítě vidí ve svém okolí někoho číst, bude to chtít zkusit také. Vlivnou osobou pro rozvoj čtení je hlavně rodič, ale nejen on. Může to být „potrhlý“ knihovník, jak o sobě u nás v Roztokách pyšně říká Michal Špaček, který vám dá čas se rozhlédnout, s každým návštěvníkem si povídá, snaží se ho poznat, co má rád, a pak ho „nasměruje“. Může to být učitel, vedoucí oddílu… prostě kdokoli.

Jak mohou rodiče posílit kladný vztah dětí ke knihám?

Rodiče samozřejmě mohou dětem číst, ale jak ukazuje již zmiňovaný výzkum – a já výsledky jako psycholog mohu jen podtrhnout – děti musejí také vidět číst si rodiče pro sebe sama. Můžeme děti podpořit i tak, že společně budeme chodit do veřejné knihovny, můžeme společně knížky nakupovat, ukázat, že kniha je prima dárek. Také je třeba si s dětmi o knížkách povídat, sem tam jim nějakou nabídnout a zároveň věřit i jejich výběru. A taky si třeba udělat knížku vlastní. V neposlední řadě bychom měli pomoci dětem si na čtení udělat v průběhu dne čas.

Od kolika let je důležité, aby se děti s knihami seznamovaly?

Nejlépe už od narození.

Není to brzo?

Když si jako rodič i s malým dítětem uděláte na chvíli čas na čtení, je to dobrý příklad pro nápodobu. Později přicházejí na řadu leporela, knížky pro nejmenší, interaktivní knížky a podobně.

Pokud děti nečtou, jak se to může podepsat na vývoji jejich osobnosti?

Velké riziko vidím v jejich budoucnosti, kdy se v rámci konzumního principu naší společnosti mohou pravděpodobněji uchýlit k rychlému řešení zahnání nudy v podobě pasivního přijímání všeličehos, co nabízí například televize, bez zapojení vlastní volby. Pasivita pak může převážit nad aktivitou, kreativitou. Čtení je zkrátka jeden z aktivních koníčků, který člověka udržuje v kondici, třeba jen psychické.

Doporučovala byste striktně tištěné knihy, nebo dáváte přednost těm digitálním?

Myslím, že digitální knihy jsou o dobrém načasování vzhledem k věku dítěte a vztahu ke knihám. Ve fázi, kdy už dítě ke knížkám „přičichlo“, je čtečka v mnoha případech pohodlnější a doslova lehčí varianta.

Jsou v Česku projekty, které se zaměřují na podporu čtenářství?

Ano, máme velké projekty na podporu čtenářství, ať jde o Národní program na podporu čtenářství, či dílčí věci jako například projekt Čtení pomáhá. Konkrétní změny a vlivy můžeme vidět v proměně veřejných knihoven. Většina z nich je totiž zároveň centrem pestrého dění, přednášek a seminářů pro různé věkové kategorie. Běžná je také spolupráce knihoven a škol, vznikají projekty doučování dětí v knihovnách nebo projekty pouličních knihoven, takže se děti i dospělí v běžném životě ocitají v přítomnosti knih častěji.

K rozvoji čtenářství také přispívá pestrá nabídka knížek nebo knihy interaktivní. Na trhu najdete publikace, které nejen přinášejí informace, ale jsou i zdrojem zábavy pro všechny věkové kategorie. A o to jde, čtení se v dnešní uspěchané době může stát pro více lidí způsobem zábavy a odpočinku.

Autor MEL